1980 - 2024

Aktuálně

VIDEONÁVOD: Jak správně postavit (a zbourat) stan?

Vodácký slovníček
TOPlist

Čágo na Facebooku

Facebook
1. turnus
2. turnus

Spřátelené weby

Sdružení pro Vltavu
Borovice.cz
Všeobecné podmínky
k vodáckým táborům ČT

Aktualizováno 17. 7. 2024

Vodácký slovníček

X

Výsledky:

Nic nenalezeno. AHOJ
BAGÁŽ
BLEMBÁK
BORT
BŘEHULÁK
CVAKOŠ
DÍRA
ESKYMÁK
FERNET
GUMA
GUMÓZA
HADR 50 NA 50
HOSPODA
HOUBA
HYDROBOTY
HÁK
JEL BYCH
JETELNOST
JEZ
KANDAHÁR
KARFIÓL
KILOMETRÁŽ
KOLEJDA
KONTRA
KORMIDELNÍK
KORUNA JEZU
KOZA
KOŇADRA
LAMINÁT
LOĎ
LOĎÁK
LÍMEC
MEGERA SÁNSKÁ
MINÁŽ
MOUDÍ
NÁČELNÍK
PAKÁRNA
PARTA (VODÁCKÁ)
PEŘEJE
PLASŤÁK
POLEDNE (VODÁCKÉ)
PORCELÁN
PRŮRVA
PÁDLO
PÍSNĚ VODÁCKÉ
PÍVO
PŘÍZRAK
RAUCHPAUZA
RUDÝ BŘICHOUŠ
RUM
RÁNO (VODÁCKÉ)
SKOK
SOULODĚNÍ
TRAVERZ
TÁBORÁK
VESTA
VOLEJ
VOROVÁNÍ
VRACÁK
ZABALÁK
ČÁGO
ŠLAJSNA
ŠPRAJC
ŠPRICKA

AHOJ

Vodácký pozdrav. Samotné slovo je zkratkou z latinského Ad HOnoris Jesus, což znamená Ke slávě Ježíšově a odedávna se jím zdravili námořníci na celém světě.
Říci vodákovi slušně po křesťansku Dobrý den je neodpustitelným zločinem. Výjimku má povolenu pouze autor a správce těchto stránek.

BAGÁŽ

Všechna vodákova zavazadla. Jejich obsah a množství jsou vymezeny na jedné straně vodákovou zkušeností a na straně druhé jeho fantazií.

BLEMBÁK

Neboli přilba, ochranná pomůcka chránící hlavu vodákovu před údery pádlem, dále před větvemi, šutry, lahvemi a jinými nástrahami řeky.

BORT

Bok lodi. Někdy je využíván jako záchranná brzda. Výzvy jako Zahoď pádlo a chyť se bortu se smějí používat pouze v případě nejvyšší nouze.

BŘEHULÁK

Cvakoš, který se odehraje těsně u břehu, nejlépe při nastupování či vystupování. Neobyčejně potupné pro oběti a neobyčejně zábavné pro všechny ostatní.

CVAKOŠ

Též cvaknutí (zvrhnutí). Základní vodácký cvik - zvrhnutí lodě spojené s namočením celé posádky včetně věcí. Často k vidění v obtížnějších a někdy i ve zcela jednoduchých pasážích řek. Jako kritérium pro vyhodnocení cvakoše je vodáckou veřejností všeobecně uznáváno namočení moudí.

DÍRA

Nedílná součást prakticky každé lodi. Prasklina v trupu, nejčastěji umístěná pod zádí, kterou do lodi stále teče. Lodí, které nejsou vybaveny DÍROU je minimum.

ESKYMÁK

Eskymácký obrat. Eskymáckým obratem nazýváme technický prvek, který umožní vodákovi otočení kolem podélné osy lodě a návrat do polohy nad hladinou. Někdy se na vodě setkáváme i s půleskymákem, což je méně povedené provedení předešlého. Po dokončení tohoto obratu zůstává vodák s hlavou pod hladinou a dnem lodě vzhůru.

FERNET

Oblíbený osvěžující nápoj poněkud hořké chuti, zvaný též Lak na rakve, Černý švihák nebo Dech mrtvé milenky. Podobné vlastnosti jako rum, ale s jedním zásadním rozdílem: Zatímco rumem se nalévají vodáci přes den, fernet konzumují většinou navečer a k ránu u ohně. Jsou ovšem i tací, kterým je to jedno a lijí do sebe fernet s rumem klidně i přes den.
Změkčilé varianty, jako je citrus nebo orange, pravý vodák nepije a shlíží na ně s odporem.

GUMA

Neoprenový oblek, účinně chrání vodáka před prochladnutím, umane-li si tento lézt do vody v zimě nebo hodlá-li tam zůstat déle (několik hodin až několik dní). Též špricna. Do gumy znamená tedy navléci se do neoprénu.

GUMÓZA

Nafukovací loď, kterou sice pravověrný vodák nepoužívá, leč často se s ní lze na našich tocích setkat (mimochodem, skvěle se na ní sáňkuje, dodávají naše dobře informované prameny).

HADR 50 NA 50

Pro začátečníky poněkud záhadná pomůcka. Nám, zkušeným vodákům, je však jeho mnohostranné využití zcela jasné. Bez hadru 50 na 50 se vodák prostě nehne.

HOSPODA

Když vodák dorazí k obydleným břehům, shání se po hospodě. Nedá se proti tomu nic dělat. Vodákovi, na kterého řadu hodin doráží příroda, je chvíle v hospodě hojivým balzámem. Je-li venku horko, je v hospodě chládek. Ochladí-li se, je v hospodě teplo. Prší-li, je v hospodě sucho. Dva dny připravoval vodák v potu tváře večeři na ohni, kazil si žaludek a tahal se s dřívím, v hospodě obdrží bez námahy salám s cibulí.
Hospoda je společenským střediskem. Vodák se tu setkává s vlastní partou. Řekou se vodáci posunují ve dvojicích a to ještě je první k druhému obrácen zády. Na tábořišti vodák tahá loď z vody, staví stan, buduje ohniště, nafukuje matraci, chodí na dříví, krájí chleba, hledá věci, které potřebuje a nachází věci, které nehledal. Teprve v hospodě usedne nerušeně ke stolu, uspokojen si prohlíží partu a klábosí.
V hospodě se vodák setká s jinými vodáky. Poslouchá jejich písničky a zpívá jim svoje. Občas dojde i k neuvěřitelné události, kdy dvě party objeví píseň, kterou všichni znají a mohou ji zpívat společně. (Písní, kterých se to týká, je asi pět.)
Konečně v hospodě se vodák setká s občany. Styky s občany jsou velmi různorodé, jejich škála sahá od vřelých sympatií až po krevní mstu. Během jediného večera se mohou diametrálně změnit.
Když vodák zmizí v hospodě, řeka si oddechne.

HOUBA

1. Zvláště tupý výraz obličeje, 2. Pórovitá věc, sloužící k vytření lodě. Zvláště tupým výrazem obličeje loď vytírat NELZE. Pórovitá věc výraz nemá, zvláště pak ne tupý.

HYDROBOTY

Obuv vhodná pro pohyb v řece. Opravdovým vodákům nesmějí hydroboty nikdy vyschnout a tak si je musejí přes zimu neustále namáčet v umyvadle.

HÁK

Též háček, člen posádky sedící vpředu. Ovládá příď lodi, dře třikrát více než kormidelník a těžce nese, že je tomuto podřízen.
Rozeznáváme tyto druhy háků:
a) Háček-melancholik. Éterická dívka s tzv. vnitřní hloubkou. Hodně čte, ale málo pádluje. Na lodi většinou dumá, přemýšlí, kam běží voda. Méně už, kam běží loď. Při výčitkách kormidelníka, po srážce s kamenem a nad trhlinou v lodi pláče. Její pohyby jsou vznešené a pomalé. Proto jde všem typům kormidelníků na nervy a po dvou hodinách jízdy v nich probouzí nevyléčitelnou skepsi.
b) Háček-flegmatik. Ve spojení s cholerickým kormidelníkem vytváří ideální dvojici. Kormidelník vře jak váza přeplněná, hrůzně cvaká chrupem a bubnuje pěstmi do prsou, zatímco háček většinou spí nebo chytá mouchy. Oběma cesta mile ubíhá a rádi na ni vzpomínají. Plačící kormidelník-melancholik naopak flegmatického háčka otráví a probouzí v něm pudový odpor.
c) Háček-sangvinik. Tento typ háčků je na našich řekách nejvyhledávanější. S háčkem-sangvinikem je pohoda. Směje se, zpívá, nad vším žasne, vše se mu líbí, nikdy si nezoufá a kormidelníkovi lichotí. Proto je každý kormidelník ochoten zaplatit za získání háčka-sangvinika jakoukoli cenu.
d) Háček-cholerik. Obávaný, avšak atraktivní typ. Se strhujícím temperamentem pádluje, kouří a vymotává loď z vrbiček, pokřikuje, trhá sebou a bez výstrahy vyskakuje z lodi. Při výtkách silnějšího kormidelníka hryže pádlo nebo bok lodi. Je schopen se snést pouze s kormidelníkem-flegmatikem, kterému háčkovo poskakování nevadí a který jej čas od času lhostejně spíchne pádlem do vody.
e) Háček-kecálek. Je pronásledován fixní ideou, že řízení lodi rozumí přinejmenším tak dobře jako kormidelník. Proto neposlouchá, odmlouvá, a rozhodne-li se kormidelník objet kámen vlevo, háček nasupeně řídí loď vpravo. Tím se narušuje rovnováha na lodi a posádka často bývá předmětem posměchu. Kormidelník postižený háčkem-kecálkem se proto snaží co nejdříve se tohoto zbavit.

JEL BYCH

Výraz, slyšitelný v zimním období zejména v restauracích nižších cenových skupin. Po této hlášce většina osazenstva jihne a tiše slzí do piva. Následně noří raději všichni čumáky do opojného moku a už se těší, jaká to zase bude letos pohoda.

JETELNOST

Vhodnost řeky (toku, čehokoli) ke sjetí v lodi. Pro opravdového vodáka je jetelné všechno, v čem je alespoň příležitostně voda, okapovou rourou počínaje a kuchyňskou výlevkou konče. Hezky to popisuje následující citát ze základního díla:
Po celý rok, při každém pohledu na řeku, je vodák trýzněn otázkou, kudy by to jel. Mučivá nejistota se zmocňuje vodáka dokonce při pohledu na cokoliv tekoucího.
Vlak supí podél řeky, rodinka se kouká z okna. ,,Podívejte, děti, jaký je to tu romantický,,, volá otec, ukazuje na strom ležící napříč přes řeku. Vodák ve vedlejším kupé je nešťasten, neboť při rychlosti vlaku nestačil zjistit, je-li vhodnější pustit se mezerou pod kmenem vpravo nebo projet přímo mezi větvemi.
Dumá-li po dešti osamělý muž nad stružkou vody mizící v kanále, je to vodák. Přemýšlí, kudy by to jel. Ví, že napřed by musel pekelně přitahovat, aby nenarazil na vajgl, krásně by se provlékl mezi zbytkem housky a obrubníkem chodníku a pak by musel ostře zatočit vlevo, aby ho to nevcuclo do kanálu.
Dav rekreantů se kochá nádherou stříbrných schodišť horského vodopádu. To je teda průšvih, říká si vodák. Tady bych to musel přenášet a na těch šutrech bych si zacvičil. Pak vyleze nahoru nad vodopád, aby se podíval, zda by se to přece jen nedalo někudy jet.

JEZ

V tomto případě to není povel k jídlu. Jedná se o stavbu, která přehrazuje celou řeku a zabraňuje tak jejímu plynulému sjíždění. Někdy bývá opatřen šlajsnou či průrvou. Nad jezy se tvoří voleje.

KANDAHÁR

Odvrhnut lyžaři, kteří si s jeho pomocí až příliš snadno a často lámali nohy, našel azyl na lodích. Tam slouží k uchycení a napnutí špricky.

KARFIÓL

Zpěněná voda plná bublinek, která se vyskytuje pod jezem. Mezi vodáky zvlášť oblíbená proto, že se z ní skoro nelze dostat.

KILOMETRÁŽ

Zvláštní vodácká mapa, podle níž vodák nezjistí, zda voda teče buď přímo nebo zatáčí. Občas nás upozorní na hrad, hospodu, tábořiště, studánku či jinou pamětihodnost. Vyznačuje se tím, že tábořiště bývají jinde a jezy označené jako sjízdné se jet nedají a naopak.

KOLEJDA

Podvozek složený z koleček a chatrné konstrukce, na kterém se přepravuje loď z nádraží k řece a naopak. Při prvních metrech přepravy se kolejda obvykle rozloží na prvočinitele, takže po zbytek cesty odnášíme loď na ramenou (otrlí říční vlci ji táhnou městem na koníčkovací šňůře). Na vodě naopak loď uveze kolejda hravě, takže můžeme tento praktický přístroj všem vodákům vřele doporučit.

KONTRA

Zpětný záběr pádla. Jediná možnost brzdění, chybí-li na lodi kotva. S kontrášem nemá nic společného.

KORMIDELNÍK

Člen posádky sedící vzadu, mající za úkol loď řídit. Co o kormidelnících praví základní vodácké dílo?
Když vodák usedne do lodi, uhlídá tam většinou ještě jednoho vodáka. Lépe řečeno vodačku, alespoň tehdy, jedná-li se o vodáka-cestovatele.
Kormidelníkova soudnost je vážně narušena pohledem na háčkovu šíji. Mylná domněnka, že loď řídí vlastně on, v něm probouzí mylný pocit, že je pánem osudu svěřené mu dívky a touto mylnou logikou se dopracuje k mylnému závěru, že je mužem na svém místě. U háčka dochází k obdobnému rozpoložení. Mylná domněnka, že loď řídí kormidelník, probouzí v dívce mylný pocit bezpečí a představa, že její osud spočívá v rukou osmahlého svalnatce, ji naplňuje nevýslovným štěstím. Kormidelníkovi, kterému se podaří provézt háčka bez úrazu třetí šlajsnou, se nafouknou ramena do neuvěřitelných rozměrů. Háček je v té chvíli zavalen vlnou něhy, sympatie a vděku.
Pomiňme skutečnost, že kormidelník ve šlajsnách často řve hrůzou a nechápe, jak to, že se loď ještě ani jednou nepřevrátila, zatímco háček suverénně odkopne loď od zrůdné traverzy, ke které míří kormidelník v deliriu děsu. Ve slušné vodácké společnosti se o takových věcech prostě nemluví. Kormidelníkova iniciativa, akceschopnost, klid a neohroženost závisí tedy v první řadě na osobnosti háčka.

KORUNA JEZU

Vršek jezu, většinou úzký, jakoby stvořený pro různé kratochvíle.

KOZA

Boční stěna šlajsny, oddělující ji od zbytku jezu. Opačná strana šlajsny je většinou obývána rudým břichoušem.

KOŇADRA

Koníčkovací šňůra, slouží ke koníčkování. Znamená to, že loď je ve vodě, kdežto vodák na břehu, odkud táhne loď jako koníček. Činí tak na cestě proti proudu nebo při přetahování jezu. Po příjezdu na tábořiště se koňadra napne mezi stany a suší se na ní prádlo.

LAMINÁT

Skelná tkanina napuštěná dvou- či třísložkovou epoxidovou pryskyřicí slouží k lepení děravých lodí. Dokud neztuhne (čili neskočí), strašně smrdí.

LOĎ

To, v čem se vodák plaví. Rozlišujeme dva druhy lodí: Vodákova vlastní je zajisté nejlepší a nejrychlejší, kdežto ostatní modely chová v hlubokém opovržení. Týká se i raftů a jiných výrobků z gumy, pokud v nich ovšem zrovna sám nesedí.

LOĎÁK

Též bágl neboli lodní sáček, pytel z impregnované látky velikosti až dospělého muže. Pro pokročilé stačí velikost nedospělého šimpanze. Oba typy jsou opatřeny nahoře šňůrou, kterou se pytel zadrhuje, aby dovnitř nenatekla voda při převrácení lodi a aby z něho nepadaly věci při převrácení pytle. Do pytle se nastrkají úplně všechny věci, které vodák vlastní. Na dno klademe krém na opalování, retox na komáry a svačinu. Obecně vzato, všechny věci, které vodák zrovna nutně potřebuje, najde právě na dně loďáku.

LÍMEC

Zde se nejedná o součást oděvu, ale o směrem ven ohrnutý okraj bortu sloužící k uchycení špricky.

MEGERA SÁNSKÁ

Též M. Sánská, hanlivé označení háčka Lídy z fundamentálního vodáckého díla. Citujeme:
Tehdy se Sumec neovládl a pravil: ,,Megero sánská, nevidíš šutr jako kredenc?,, Lída se od té doby jednak podepisovala na pohlednicích rodičům jako M. Sánská (s podotknutím, že jim to doma vysvětlí), jednak se uzavřela do sebe, protože léta jezdila závodně na kajaku a věděla svoje.

MINÁŽ

Za Rakouska-Uherska obecné označení pro vojenskou stravu. V době současné se řevem Mináž!!! jemně sděluje šklebounům na táboře, že se bude vydávat papání.

MOUDÍ

Část vodákova těla, nalézající se v oblasti hluboko pod pupkem a (zpravidla) vysoko nad koleny. Namočení moudí je rozhodujícím faktorem při určování, byl-li cvakoš dokonán či nikoliv. Je-li namočeno moudí, pak se vodák cvaknul, i kdyby zbytek těla zůstal nějakým zázrakem suchý a naopak - zůstává-li moudí suché, pak se cvakoš nekonal, i kdyby zbytek vodáka bublal zpod převrácené lodi S.O.S.

NÁČELNÍK

a) Ó veliký, Ó mocný, Pán našich osudů, Ó neskonale moudrý, Slunce naše nejjasnější, Ten, Jehož Jméno Nesmíme Vyslovit, Ten, jenž je strůjcem všeho, Vůdce, učitel a rádce náš, Ten, jehož moudrost se dotýká samých hvězd, Ten, jenž na nás shlédl ve své nekonečné laskavosti, Ten, jenž vede naše mysli i ruce k zářným zítřkům, Lodivod našich slov i činů, Ten, jenž se nad námi milosrdně sklonil, aby odlesk jeho moudrosti a slávy dopadl i na nás, nehodné, Ten, který na nás ve své všeobjímající lásce nezapomněl, Ten, který se nás snaží povznést z bahna nevědomosti a temnot zapomnění, Ten, jenž nevrhá stín, Všemi milovaný vládce našich srdcí i duší.
b) Hlavní vedoucí dětského putovního vodáckého tábora České televize.

PAKÁRNA

Lidové označení pro blázinec neboli psychiatrickou léčebnu. V přeneseném významu něco, co děláte vysloveně neradi a jenom proto, že vás k tomu někdo nutí, abyste nakonec zjistili, že se vám to líbí. V pokročilejším stádiu už postižený jedinec bez pakáren nemůže existovat. V nejpokročilejším stádiu je sám vymýšlí.

PARTA (VODÁCKÁ)

Když vodák vypluje na vodu, setkává se s jinými vodáky. Základní vodáckou společenskou jednotkou je parta. Parta není obvykle početná. Obsahuje-li však dostatečný počet kytaristů, zpěváků, srandistů či lidí jinak užitečných, rozrůstá se cestou do neuvěřitelných rozměrů. Parta táhne řekou podobna sněhové kouli. Čím dál se valí, tím je mohutnější.
Vodák se na řece potkává se spoustou typů, které rozmnožují jeho poznatky o životě. Vodák-nováček žasne, má dojem, že většina typů vůbec nepochází ze skutečného života, ale z vodácké veselohry. Později zjišťuje sám na sobě, že i on je daleko víc k popukání a jaksi barevnější, než si původně sám o sobě myslil. Voda mu strhla pečlivě upravený obal a dala vyniknout podstatě.
Snad proto se na vodě setkáváme převážně s občany normálních ramen a normálního charakteru.

PEŘEJE

Přirozené překážky vodního toku. V Ofélii se o nich praví:
Když vodák uslyší hukot peřejí, začíná se mu točit hlava. Trne sladkým očekáváním, že jej osud konečně zanese někam, kde se mu podaří převrátit loď, naštípnout pádlo, ztratit bagáž, utopit háka a rozbít si hlavu. To vše v zaručeně pravém přírodním prostředí.
Jsou peřeje malé a hravé, které neublíží, jen houpají lodě a smějí se tomu. Jsou peřeje větší, které bijí do lodi, zalévají háka vlnami a v kamenném bludišti pomotají kormidelníkovi hlavu. A jsou peřeje největší, peřeje horských řek, kamenná schodiště mezi zpěněnými víry, které třískají loďmi o skály, obracejí je zádí vpřed a kýly vzhůru, peřeje, kdy vodák řve námahou, nadšením a zoufalstvím a nikdo ho neuslyší.
Škoda že nikdo neuslyší v hulákání vod výkřiky vodáků. Pokusili jsme se je kdysi zachytit v lodním deníku.
Řadu rčení tvořily neartikulované zvuky, které se nedají zachytit žádnou z dosud známých abecedních soustav.
Většinu rčení nelze tisknout ze společenských důvodů, ačkoli se jedná o výrazy, které stejně každý dobře zná.
Zbytek rčení napsán rovněž nebyl, protože se jejich autoři, když už měli peřeje za sebou, ohrazovali, že nejsou žádní psychopati a že by tohle nikdy neřekli.
Když vodák unikne peřejím, řeka se zavile odmlčí.

PLASŤÁK

Loď z něčeho jiného než z laminátu, tj. z polypropylenu nebo z polyuretanu.

POLEDNE (VODÁCKÉ)

Vodácké poledne bývá pokračováním vodáckého rána v čase něco mezi 13. a 18. hodinou. Většinou slouží k přípravě na odjezd k dalšímu táboráku.

PORCELÁN

Třetí jezdec v lodi. Vozí se nouzově a na kratší trati. Kormidelník a háček jedou s porcelánem opatrně, neboť tento nepádluje, takže má dost času, aby sžíravě kritizoval způsob jejich jízdy.

PRŮRVA

Nejedná se o díru v kalhotách či ve stanu, ale o místo v jezu, kde jest tento provalen, částečně pobořen apod. Pokud je pobořen jez celý, tak není. Na rozdíl od šlajsen bývají průrvy poměrně často jetelné.

PÁDLO

Věc podlouhlého tvaru, dole rozšířená a placatá. Slouží k pohonu a řízení lodě a někdy i k odhánění cizích dotěrných vodáků. Říkat pádlu veslo je neodpustitelným vodáckým zločinem. Výjimku má povolenu pouze autor a správce těchto stránek.

PÍSNĚ VODÁCKÉ

Zcela zvláštní druh zpívané poezie. Pro jejich popis opět sáhneme do fundamentálního vodáckého díla:
Správné vodácké písně se hemží:
a) Nebezpečnými situacemi - burácejí peřeje, ďábel se chechtá, loďka se potácí, případně jde ke dnu. Počínající plavce nesmí tyto hrůzy odradit. Nejedná se o víc než o jistý druh náhražkového vzrušení, ke kterému se vodák uchyluje, aby dodal čtrnáctidennímu píchání po voleji sladkou příchuť dobrodružství.
b) Bouřlivými alkoholickými scénami - viz. píseň ,,noc je temná, moře hučí, v přístavu se hýří, vrátili se námořníci, krčma tancem víří.,, Či ,,zařvali jak býci tam ti otrlíci v putyce, s noži mezi zuby vlétli na paluby divoce,, což končívá chmurným obrazem, jak na ,,zádi leží muž, z prsou mu trčí vlastní nůž,, (rozumí se na zádi lodní). Ve skutečnosti vypije vodák v hospodě dvě piva a jde spát, přičemž ho vůbec nemrzí, že se nepopral.
c) Marnou touhou - ,,Kde je to místo v globusu, kam bych si moh jít pro pusu,, lká zoufalý vodák, obklopen hejnem se vším svolných squaw. Ve skutečnosti mu vůbec není do líbání, spíš by se něčeho napil. ,,Já mám rád to krásné děvče za řekou,, svěřuje se tmám, ačkoliv jeho milá sedí těsně vedle a naproti je hřbitov.
d) Smyslem pro absurditu - Dozvíme se třeba, že ,,mé kanoe je pouze pro dva, malé jako světnička, nejsem ale sám, rád někoho mám, ty jsi moje holčička.,, Někoho třeba napadne, že autor v životě buď neviděl kanoe, nebo neviděl světničku. Představme si měsíční noc u řeky, kdy se z lehké páry náhle vynoří proti dívce kanoe velikosti světničky. Dívčinu hrůzu pak její milý vystupňuje informací, že v tom monstru nesedí sám a že má někoho rád, koho, neřekne. Není pak divu, že se při uklidňování jeho holčičky nevzmůže nezodpovědný jinoch na víc, než na banální konejšení, že je holčička jeho.
Jinde se zpívá: ,,Až vesla únavou nám vypadnou, pak budeš mou, pak oba usnem v horkých polibcích.,, Především na kanoi nejsou vesla, nemohou tudíž vypadnout, ani únavou ne. Zda se dá usnout v horkých polibcích, ponechme úsudku čtenářů. Úsudku vodáků pak ponechme, jak horké mohou být polibky ve chvíli, když někomu únavou vypadne veslo z ruky. Kromě toho, jakékoli polibky v kanoi jsou technicky těžko realizovatelné, protože kormidelník a háček na sebe nemůžou.

PÍVO

Základní pohonná hmota každého vodáka, hodného tohoto označení. Co o pívu soudí fundamentální vodácké dílo?
...chlazený, s úplně tuhou pěnou. Když se na něj podíváš ze strany, září všemi odstíny žluté a zlaté barvy. A na tý pěně praskají bublinky.
Když dáš na půllitr piva zápěstní tepnu, slastně tě zamrazí až po loket. Pak přiložíš sklenici k ústům a sfoukneš pěnu. Chlad ti ovane tváře. A pak piješ. Jazyk, hrtan i hltan zemdlí studenou slastí. Hořká vůně ti zatrne v nose. Pak polkneš a studený balzám ti pohladí žaludek zevnitř. V uších ti zalehne, cítíš, jak se ti navrací svěžest tělesná i duševní. A pak můžeš půllitr pozvednout a na jeho chladné orosené sklo přiložit horké čelo.
Jak piješ druhou a třetí sklenici a za oknem hostince šelestí široké listy kaštanů, sladce se vpíjíš do židle a z rámů na stěnách šenkovny na tebe shlížejí jeleni a pytláci a někde, asi pod stolem, hraje harmonikář tklivé melodie. A nechce se ti ani na záchod, nevnímáš nic, než chladné, vlahé blaho.
Nachází-li se tento nápoj v láhvi, nazývá se kuželka, lahváč či (zřídka) lahvoň.

PŘÍZRAK

Vodák, který se vydává na vodu před desátou hodinou ranní. Viz citát:
Vodák, který vyplouvá za ranního kuropění, není vodák. Je to nadpřirozená bytost. Protože vodák se napřed musí nasnídat, než cokoliv podnikne. Po snídani vystěhuje ze stanu spací pytel, svetr, tepláky, kilo brambor, tričko, trenýrky, čepici, baterku, šňůru, sirky, sedm ponožek, sůl, záplavu kapesníků, kytaru, pláštěnku, ešus, plavky, peněženku, košili, svíčku, botu, hroudu másla, větrovku a lžíci. Delší čas stráví strategickým rozjímáním, jak vše nacpat do loďáku, aby tento nepukl. Nakonec použije hrubé síly a za necelé dvě hodiny se mu podaří pytel naplnit. Odnese pytel do lodi, přiváže jej ke šprajcu a zabalí stan. Rozváže pytel a nacpe tam ještě stanové kolíky. Zaváže pytel, usedne a chce si zakouřit. Rozváže pytel, neboť nemá sirky. Najde je v hroudě másla a zaváže pytel. Kouří a těší se. V půl jedenácté bloumá parta po tábořišti, nacházejíc v trávě další sirky, provázky, trička, trenýrky, nože, lžíce, zubní pasty, pohlednice, ponožky, svíčky, boty, krémy, hodinky, jehly a spací pytle. Rozvážou znovu loďáky, naboxují dovnitř jmenované předměty, zavážou pytle, shledají pádla a spouštějí lodě na vodu.
Ve tři čtvrtě na jedenáct vodáci vyplouvají.

RAUCHPAUZA

Přestávka na kouření. Účelem rauchpauzy nebývá ani tak vlastní akt kouření, jako spíš čas kouřením získaný. Rozhodne-li se k rauchpauze větší skupina lodí, srazí se lodě boky k sobě a vypukne nezřízená idyla. Posádky se opalují, zpívají, klímají, vyprávějí, navlhčují se a konstatují, že mají krásnou dovolenou. Rauchpauza probíhá takto: levicí přidržuje vodák bort sousední lodi a pravicí kouří, jí, pije, maže se psím sádlem, hraje na kytaru, loví pádlo z vody a chytá se za hlavu, spatří-li za zátočinou další volej.

RUDÝ BŘICHOUŠ

Živočišný druh, obývající v létě okolí šlajsen, kde číhá na projíždějící vodáky. Přiblíží nám ho citát z vodácké bible:
Na stěnách divokých šlajsen shromažďují se v létě tlupy domestikovaných občanů, dětí, dívek, playboyů a takzvaných rudých břichoušů. Tyto smečky se v době klidu plácají ve vodě nad jezem, hrají na břehu volejbal, žolíky a na tranzistor, spí a štrikují. Jakmile však ten člen tlupy, který bedlivě pozoruje okolí, zjistí v dálce na hladině skupinu barevných lodí, vyrazí ostrý pokřik, kterým upozorňuje tlupu na blížící se senzaci. Výkřik zní obvykle: ,,Vodácí !,, načež tlupa obživne, děti se plácají lodím vstříc, dívky a playboyové šplhají na zdivo šlajsny, rudí břichouši odhazují téměř čistou kanastu a sbíhají ze břehu do vody, zatímco matky svolávají pronikavým pípáním své děti na břeh.

RUM

Lehký, osvěžující nápoj, mezi vodáky zvláště oblíbený. Zahřeje, povzbudí, ředí strach a zjemňuje ovládání lodě. Je pravdou, že na vodě pijí rum i ti, kteří by se ho jinak nedotkli ani klackem (jako například autor a správce těchto stránek).

RÁNO (VODÁCKÉ)

Vodácké ráno bývá pokračováním strastiplné cesty od jednoho táboráku k druhému. Začíná zhruba v poledne.

SKOK

V přeneseném významu okamžik zatuhnutí laminátu při opravě lodi. V dalším přeneseném významu okamžik zkažení jakékoli potraviny. Na táboře například zaručeně skočí tři dny starý řízeček od maminky, zvláště když je po celou tu dobu pietně uchováván v igelitovém pytlíku.

SOULODĚNÍ

Totéž co rauchpauza. Srazí se lodi k sobě a nechají se unášet proudem...

TRAVERZ

Pohyb šikmo natočené lodi napříč řekou. Traverzu se používá ve specifických situacích pod šlajsnami a jezy, v peřejích a zákrutech. Dovolují si jej zkušenější posádky, zatímco posádky méně zkušené zhusta traverzují proti své vůli.

TÁBORÁK

Hromada zapálených dřev, kterou připraví jiní a ke které vodák se samozřejmostí sobě vlastní přisedne a považuje ji okamžitě za svou.

VESTA

Neboli vesta plovací, součást výbavy určená k nadnášení sportovních vodáků v krizových situacích. Používá se výhradně na vodě, na souši jen zřídka.

VOLEJ

Ani zde se nejedná o známou poživatinu! Je to takový kus řeky, kde voda neteče. Ne, že by vádí bylo vyschlé, vody je většinou dost, ale neteče a neteče. Mezi vodáky velmi oblíbený hlavně proto, že je ho nutno překonat vlastní silou. Mezi používané způsoby překonávání volejů patří:
a) Cákání - spočívá v tom, že kormidelník při záběru pádlem na sebe bekhendem cákne vodu, zaskučí a pookřeje. Háčkovi se cáká obtížněji, vzhledem ke svému umístění cáká většinou do lodi. V zájmu harmonie na lodi se nedoporučuje kormidelníkovi, aby cákal na háčka bez upozornění, neboť nehlášený ledový cákanec na háčkových zádech může ve zjitřené atmosféře volejů lehce přivodit lodní vzpouru.
b) Navlhčování - tento způsob je vhodnější pro háčky, neboť loď by měla být za všech okolností řízena. Může jej však zvolit i kormidelník. Vodák, který zvolí metodu navlhčení, je povinen pronést před vlastním aktem větu: Bacha, skáču. Pak skočí, případně se rychle spustí přes příď nebo záď lodi do řeky. Spouští-li se navlhčující se vodák do vody příliš pomalu a ještě ke všemu přes bort, je zbývající člen posádky oprávněn srazit jej dolů pádlem,aby předešel zvrhnutí lodi. Není-li si zbývající člen posádky jist fyzickou zdatností navlhčeného, je oprávněn pokus o nastoupení zmařit, ujet s lodí či hnát navlhčeného do mělčiny mezi husy, kde riziko při nastupování je minimální.
c) Rauchpauza - viz příslušné heslo
d) Remcání - tento způsob bystřejšího překonávání volejů se těší oblibě zejména u háčků a to výhradně u háčků ženského rodu. Mezi muži nebývá považován za důstojný. Lze jej naopak uskutečnit jedině v případě, je-li kormidelníkem muž. Remcání na lodi s čistě ženskou posádkou se zásadně nevyskytuje, protože neodpovídá bontónu. Účelem remcání je zaměstnat nervovou soustavu činností jiného druhu nebo ji alespoň rozdráždit a donutit tak k vyššímu výkonu. V tomto směru lze remcání přirovnat k fenmetrazínu, marihuaně, prostějovské starorežné, hašiši a jiným drogám. Úroveň a efektivnost remcání závisí na fantazii a neohroženosti dívky na háčku.
e) Zpívání - zrychluje rytmus pádel, ujednocuje záběry a povznáší ducha, což bylo známo už propagátorům lidových pracovních písní. Zpěv při pádlování volejem nachází však obliby jen u vodáků velmi mladých, velmi starých, chorobně optimistických a u vodáků s úžehem. Repertoár vhodný ke zpívání na voleji je kromě toho značně omezen. Doporučuje se zpěv písní, jejichž svěžest neklade na rychlost pádlování velké nároky, například Blíž k tobě, Bože můj, Vzpomínka na Zbiroh nebo Pasol Jano tri voly u hája. Naproti tomu prosazování písně Kolíne, Kolíne nebo Vrť sa, dievča je za daných okolností pustým sadismem, proti kterému je třeba nekompromisně bojovat.

VOROVÁNÍ

Totéž co soulodění.

VRACÁK

Zpětný proud, vzniká vedle hlavního proudu a žene loď zpátky pod jez, do mělčiny a mezi klacky.

ZABALÁK

Vysoká vlna se zpětnou rotací, postrach otevřených lodí. Vyskytuje se v silných peřejích a na koncích šlajsen.

ČÁGO

Specifický vodácký pozdrav. Nedá se nahradit ani výrazem Ahoj, natož pak Dobrý den. Dohady o úplné podobě tohoto pozdravu, která má znít Čágo vole, jsou jen nepodloženými pomluvami.

ŠLAJSNA

Součást jezu, pokud stavitel byl vodák. Je to údajně sjízdný otvor v této stavbě. Většinou však chybí, je zahraněný či špatně postavený, takže nejetelný. Světlé výjimky se v pověstech předávají z jedné vodácké generace na druhou. Z německého Schleusse, vorová propust, umožňovala vorům překonání jezu. Protože vory se na našich tocích již téměř nevyskytují, propouští šlajsna alespoň vodáky, chtivé patřičný jez pokořit. Ti pak často a za obecného uspokojení přihlížejících končí pod ní v roztodivných, většinou nevodáckých polohách.

ŠPRAJC

Příčná dřevěná výztuž na otevřených lodích. Šprajcy jsou obvykle dva, slouží též k upevnění bagáže, k tahání lodi z vody a v exponovaných okamžicích brání kormidelníkovi, aby se rozeběhl na provinilého háčka.

ŠPRICKA

Též špricdeka, v otevřených lodích impregnovaný potah chránící vnitřek lodi před vlnami. V zavřených lodích sukýnka zvaná též KOMÍNEK, kterou se vodák hazardně k lodi připoutá, což jej zhusta mrzí. S vinným střikem nemá nic společného.

Všem, kteří nechtějí jet na tábor nepřipraveni nebo tam něčemu nerozuměli, nabízíme tento malý vodácký slovníček. Jeho internetová podoba je samozřejmě průběžně aktualizována a doplňována v souladu s bouřlivým rozvojem vodácké terminologie.

Slovníček je zpracován podle knihy Zdeňka Šmída Proč bychom se netopili aneb vodácký průvodce pro Ofélii (Olympia 1997), kterou co vodáckou bibli a fundamentální dílo vůbec vřele doporučujeme k samostatnému studiu. O nemalý příspěvek se také zasloužil emeritní vodák František Děda Seidl.
© 2013-2024 Daniel Peukert + Sasík
Pokud máte ke stránkám nějaké připomínky, nápady či se prostě chcete s něčím svěřit, napište webmasterům.